Loučíme se s Českou
Provozovna v České už není. Vystěhovala jsem ji minulý týden. Pro tuto chvíli, existuje pouze webová dílnička, kde i nadále bude probíhat angličtina pro každého, info o novinkách a aktivitách. Na stránkách dílničky prozatím doporučujeme prohlídku dětských prací. Jsou opravdu krásné.
Děkuji za přízeň všech dětí, kteří dílničkou prošli a děkuji jejich maminkám za podporu.
O možnostech jiného prostoru, kde by se mohla zrodit myšlenka Klubovny U Dobré Duše Vás budu informovat.
23.09.2009 03:05
Je načase říci veřejně, co už delší dobu říkám každému na potkání. Je potřeba chválit a chválit a chválit především dívky, ale i chlapce, kteří navštěvovali a navštěvují naší dílničku.
Tak předně Kristýna Kutilová. Je velmi zručná. Nazvala bych to grafickým talentem. Samolepící fólie, to je materiál, který ji inspiruje a umí s ním zacházet. Myší rodinka, kterou vytvořila za asistence Adely Novákové a své sestry Elišky, je dokonalá.
Myší rodinka byla umístěna hned u vchodu do Dílničky. Celý oblouk byl naplánován k výzdobě a Kristýna se svým týmem pokračovala směrem vzhůru. Postavila dům. Velmi zdařilý architektonický kousek. Trvalo to půl hodinky a nepředkreslovala si návrh. Jela zpatra. Podotýkám, že pracujeme se zbytkovým materiálem.
Druhou stranu oblouku zdobí mnou velmi oblíbená Žirafa. Je pravda, že základní střih jsem udělala já, nicméně výraz žirafě daly Áda Výborná a Veronika Šnebergová. A podařilo se jim to skvěle. O dva týdny později přišla Kristýna s nápadem udělat z žirafího oblouku metr. Učiníme tak příští týden.
Adelka Nováková je obdařena komediálním talentem. Akorát hrozně chvátá. Každopádně se rychle učí a musím ji pochválit za naučení své role komorné Hanky. Zakrátkou dobu se naučila a v paměti podržela text. Jen ty poslední tři stránky :)
Jakub Neslinger. To byla týdení kapitola na začátku prázdnin. Ten chlapec používal jen minimální plochu papíru k jakémukoliv výtvarnému vyjádření. Během tří krátkých dní se naučil používat plochu. Jeho obrázek atletických závodů mi udělal velkou radost. Je skvělý.
Sportovně založená zlobilka Terezka Pospíšilová (od září prvňáček). Jedna z prvních věcí, která se v souvislosti s Terezkou přihodila, byla výtka směřovaná její mámě Kristýně. Neustále říkala Terezce, ženemá cenu aby si kreslila, protože to neumí. A Terezka pokaždé začala tím, že řekla - ale já neumím. Na to jsem jí odpověděla, že co neumí se může naučit. Terezka nakreslila písmenko Z do naší nástěnné abecedy. Myslím si, že je to jeden z nejpovedenějších obrázků dílny. Začalo to - ale já zebru neumím. Po deseti minutách oválové metody přišla a povídala - nakreslila jsem ti dvě. Mámu a dceru. A hodně se u toho usmívala.
Aneta Sovová. Zlobilka a prvňáček :) Zlobilka je jenom oslovení, takřka mazlivé. Aneta, Atena, jak ji nazývám, je nejvýkonějším výtrvarníkem dílničky. A navíc je vypravěčem. U ní se spouští mechanická reakce v okamžiku, kdy vezme pastelku do ruky - začíná vyprávět příběh, který kreslí. A je to na několik knih příběhů. Každý její obrázek je energický. A pevný v obsahu. Miluji její způsob kresby. Atena miluje psy. Ráda je kreslí. Útulky. A knihovny s knihami o zvířatech. A dramatické příběhy žraloků. A vůbec. Aneta Sovová.
Samá chvála, samá chvála.
